pátek 31. října 2008

Blýská se na lepší časy


Moje problémy jsou zažehnány, teda ne ještě tak úplně, ale všechno už je míň depresivní. Stalo se moc věcí. Byli tu rodiče s Viktorem, což bylo moc prima, ale uvrhlo mě to na nějakou dobu v truchlení. Na povrch vyplul další problém - nedostatek spánku. Prostě nemůžu spát u sebe v pokoji, nemůžu usnout. Poslední týden jsem spala v průměru pět hodin denně, což všichni jistě víte, že je pro mě HROZNĚ málo. Byla jsem nervní, unavená, ráno jsem se klepala, prostě naprosto bez energie, radosti ze života, jenom jsem přežívala ze dne na den. Včera jsem začala tuhle depresivní situaci řešit, zašla jsem do Medical centra a měla jsem štěstí, neboť tam byla psycholožka. Tak jsme si fajn popovídaly, konečně jsem někomu vylila svůj problém...našly jsme několik řešení, které budeme zřejmě postupně aplikovat. První návrh byl, abych teď spala pár nocí v Medical centru, kde je klid a doženu spánkový deficit. Tak jsem tam strávila první noc a cítím se o moc líp. Budu spát asi ještě dneska a zítra a pak se pokusím vrátit do normálních kolejí. 

Jinak jsme teď taková víc senzitivní, takže mě určitě potěší pozdravy z rodné hroudy, tak neváhejte a piště, jak jen můžete.

Co mě čeká? Hromada práce - Laborka, Essay a bůhví, co ještě. Potom budeme péct s Kelli perník, taky budu chvíli zahradničit a v sobotu od pěti půjdu tančit lépe řečeno baletit. Příští týden mám jenom do čtvrtka, potom už tu bude dlouhý víkend a možná pojedu do Vídně, možná.

A nakonec roztomilé foto: Iva a Ivana

čtvrtek 23. října 2008

Problémy


Tak jak začít...život na UWC není nic lehkýho. Občas na Vás čekají jisté nástrahy, jako spolubydlící, kteří Vás tak úplně nerespektují a co hůř pomlouvají Vás. Tohle všechno je ale pohádka oproti tomu, když dostanete zánět močovejch cest v prostředí, kde nemáte svůj vlastní záchod a ten nejbliží je cca 20m. A představte si, že tuhle cestu absolvujete tak 4okrát za noc a spíte asi dvě hodiny...mno ráno se ještě musíte doklepat sto metrů k doktorovi, kde je jenom sestra a řekne Vám abyste přišli v půl šestý večer. Mno nic moc příjemnýho tady bejt nemocná ještě když se Vaši spolubydlící chovají jak se chovají. Mno každopádně začaly zpytovat svědomí a už se plánuje společná snídaně pro upevnění vztahu nebo snad pro jeho vytvoření? Kdo ví?

Takže tak, aspoň vidíte, že každý den tady u moře není úplně růžový, jak by se mohlo zdát. Ale teď mi přijedou rodiče s Viktorem, tak se budu mít hezky a pak už je to do Vánoc jenom chvíle :)

Na závěr jeden starý obrázek...

neděle 19. října 2008

Orientační úspěch a histo(e)rie


Tak další týden je za mnou. Tenhle měl být v itaslkém stylu, ale asijský týden překonán nebyl. I když jejich ochutnávka byla plná výtečných sladkostí....ale prostě Italové opravdu řeší vše na poslední chvíli a nebyli vždycky úplně připravení,...ale asi jim to prominu protože Tiramisu bylo vážně výborné.

Orienteering competition...mno úspěšně jsem ráno vstalo v osm, abych stihla ještě zjistit, co všechno mi rodiče koupili v Ikea. V devět jsem vyrazila směr na náměstí, abych zjistila, že jsem jediná, kdo ráno vstal a tudíž jsem vyrazila sama v doprovodu dvou profesorek. Na místo jsme dojely bez větších obtíží asi za dvě hodinky, bylo to nedaleko od Ljublaně. Startovala jsem v 12.07, těsně před tím jsem dostala poslední instrukce...jen bych podotkla, že to byla má první zkušenost s orientačním během natož se závodem. Doběhla jsem asi za 29 minut, první zastývka byla nejzapeklitější, ale nakonec jsem i tu našla,..ale stálo mě to hodně času. Teď přeskočím obědvání, čekaní, pozorovaní a slunění a přejdu rovnou k vyhlášení vítězů: ještě teď si nejsem jistá, zda moje třetí místo nebyl omyl, každopádně to bylo příjemné překvapení :-) Jako bonus přidávám fotku, kde jsem stále ještě vyvedená z míry, tím nečekaným úspěchem.

Nakonec k histerii historii, která mi zužuje život poslední dva dny...dva dny zptky jsem si myslela, že 2000 slov je hodně, teď už vím, že je to vážně málo :) Není nic horšího než přestava proškrtávání toho, na čem jste tak dlouho pracovali...

Příští týden mě zřejmě čeká pár hodin s historií a v pátek příjezd rozlehlé rodiny. Třikrát hurá.

čtvrtek 16. října 2008

Balení po telefonu a bšžné dění


Tak včera jsme s mamkou davali asi hodinu a půl věci, který budu do Vánoc ještě potřebovat, který postrádám, který by se mi hodily apod. Kdyby jste mi třeba chtěl někdo něco poslat, tak se nebráním, ba budu dokonce ráda...

Test z historie dopadl výborně, test z matiky o moc líp než jsem čekala a z laborky z EVS jsem dostala 6, takže zatím dobrý, ne? :) Přes víkend se musím poprat s esejem na historii a bude zase dobře.

Taky jsem se poprala s vařením našeho národního jídla - knedlíky/bramborové i houskové/, uzené a špenát...všem moc chutnalo a já jsem ze sebe měla opravdu dobrej pocit, že jsme to zvládla. Příště se asi dám do pečení a udělám perník Miluška, když už tady na něj mám recept.

Italský týden je zatím nic moc, jenom křičí ještě víc než normálně. Ale dneska večer jdeme chutnat italské speciality, takže se můj dojem asi podstatně zlepší. Já taky budu dneska péct italskou specialitu a to s babičkou, co ji mám na social service. Budeme dělat smetanový koláč nebo něco takového. Tak se těšim, bude to sranda :-) A nakonec to bude snad i dobrý.

A nakonec zase jeden zasněný pohled do budoucnosti s krásným podzimním pozadím...

neděle 12. října 2008

Padova - unavená, ale krásná


Komu by se chtělo vstávat v sobotu v 5.45? Ale když máte možnost jet do jednoho z nejkrásnějších měst severní Itálie.... Ano, vstala jsem. Ale únava mě provázela celým dnem, stejně tak jako ostatní. Byli jsme v St. Antonio a ve Scrovegni kapli. Jsou to úžasná místa, kde si údajně můžete být jistí, že Bůh Vás slyší... Byly to magické okamžiky, vidět jazyk svatého Antonína apod.

Koupila jsme si zase nějaké nezbytné věci - zubní pasta, desky na angličtinu, rukavice a tak dále. Zrovna tam byl obrovskej trh se spoustou věcí, báječné na nákupy :-) 

Konec výletu jsem zakončila v parku s Olgou z Ruska, daly jsme si výborné hroznové víno...

Teď mě čeká hromad úkolů a italský týden :-)

Arrivederci!

pátek 10. října 2008

Testovací konec týdne


Tak a máme tu konec týdne, třikrát hurá. Ale, že to stálo za to :) Ve čtvrtek jsem psala delikátní test z historie, připravovala jsem se na něj, tak jsem ani nebyla nervózní ze svého prvního velkého testu na UWC. Ve středu jsem byla asi dvě hodiny venku, tady na jedné skále, která lemuje Rilkeho cestu a krátila si dlouhou chvíli Bismarckem, Wilhelem I. i II., Krugerem a podobnými...snad to bude aspoň trochu znát v testu. Večer jsme na rezidenci mluvili o tom, zda chceme vegetariánský týden - chceme. Ale diskuze se protáhla do půlnoci, do postele jsem se dostala v pul jedne a druhý den ráno(dneska) test z matiky, který byl lehčí než jsem čekala, takže by to nemuselo být úplně špatné, však uvidíme... A zítra vstávám v 5.50 a 6.30 vyrážíme směr Padova. Máte možnost vidět výhled z mého okna, který je teď každým dnem barevnější....a v neděli přibudou fotky na rajčeti.

úterý 7. října 2008

Nelehký start


Nelehkým startem nemyslím začátek školy, ale začátek mého blogování... Rozhodla jsem se vydat touto cestou, aby se nikdo z mé rodné hroudy necítil ukřivděn, že o mě dlouho neslyšel. Takhle si budou moci všichni vše přečíst....

Už měsíc a kousek jsem na UWC of the Adriatic. Začal mi tu úplně jiný život než doma. Spousta cizích kultur, spolubydlící(18 let jsme měla pokoj sama pro sebe), jiné jídlo....ale vše je tak nějka pozitivní, není nic z čeho bych měla těžkou hlavu...Postupně se tu chystám psát, co mě potkává na mojí pouti studiem UWC. V nejbližší době by to měl být výlet do Padova, Italský týden a soutěž v orientačním běhu....a mimo toho několik testů : Matika, Historie a Italština. Budu se snažit postupně informovat, jak to tu jde...či nejde. Ale doufám, že spíš půjde.

Přidávám fotku z Benátek, zasněný pohled do budoucnosti...co mě asi čeká?