Lepší fotka rodičů

Ještě jsme našim slíbila, že dám pryč tu fotku ze Zoo, neboť nejsou spokojeni s tím, jak na ní vypdají... Já jsem se rozhodla ponechat ji a přidat jinou, lepší, která je ukáže v pravém světle.

Opět zpět

Tak už je skoro polovina listopadu a já zjistila, že jsem tu dlouho nic nenapsala... Stydím se, za to. Stalo se toho hodně, jak taky jinak... Začnu tím čerstvým. Zítra máme Opening Ceremony v chorvatské Pule, tak vytasím svůj pseudo kroj, nacpu se dobrým jídlem a zkusím být veselá. Zkusím to i přesty špatné zprávy z domova. Jinak můj život probíhá celkem hladce, učím se, peču, vařím, věnuji se aktivitám, čtu...dělám co mě baví. Škola je teď celkem náročná, ale držím se. Pomalu už řeším přihlášky na UNI a začínám se na ni těšit. Za 14 budu mít interview s Vesalius college z Bruselu, tak jsem na to zvědavá. Moje adoptivní rodina se snaží. Už jsme byli na pizze a také na velké večeři u nich doma. A v sobotu vyrážíme nakupovat do největšího nákupního střediska v regionu. Nerina je až podezřele milá a hodná, tak mě stále těší ji navštěvovat. Páteční turistika je taky povětšinou fajn, jenom do kopce se mi špatně funí, ale jinak mě to moc baví. Za největší úspěch posledních dnů považuji tvarohové buchty a 7 z eseje z Italštiny :) Taky bych malem zapomnela, ze t za mnou byli moji nejmilejsi rodice, doplnili zasoby a uzili si svoji jedinou dceru. Taky jsem byla na konferenci v Arezzu/viz foto/ Servus, držte mi palce, ať se držim a v sobotu nazdar v Praze

konec září

Čím začít? Nu, tak například: dneska byl Bazar, tak jsem si zasejc nakoupila stylové oblečky a jsem spokojená. Sice jsem jako vždy nic nepotřebovala, ale nevadí… Jinak víkend byl takový rádoby pracovní, ale našel se čas i na legraci. Vyrazily jsme s holkama procházkou na zmrzku do Sistiany, mňamka to byla. Byla jsem plavat, přestože voda už má jenom 23stupňů. V týdnu jsem měla první Ways of Seeing a Ty byly úplně supr…potom jsme byli jeden večer u Julijuse, což bylo také příjemné hlavně proto, že už jim konečně rozumím  V pátek jsem měla první turistiku, jeli jsme do Terstu a tam vylezly na obří kopec, viděli až do Afriky a byli jsme spokojení. O den později jsme si s Kelli hrály na pekařství, dělaly jsme Hořejších domácí rohlíčky, Zajanové chlebové bochánky a nakonec ještě banánové muffiny. Na všem jsme si moc pochutnaly. Koncem týdne se blíží výprava z Mělníka, na kterou se moc těším… a již předem inzeruji, že v listopadu budu na chvíli doma i já.

Tak už jsem zas v jednom kole, škola, učení, aktivity...škola, učení, aktivity :) Ale zatim se drzim :) Mam dva nove ucitele-muze, matikare z Nemecka...velmi atraktivni, vek: 33 z Mnichova a anglictinare z Kanady. Hodne se toho deje a mam pocit, ze nic nestiham delat poradne, ale asi delam. V sobotu jsme meli show a potom jsme s Kelli zapijely fakt, ze jsme druhacky...a prestoze jsme byly vesele, tak jsme na tom byly lepe nez zbytek skoly :) Zapsala jsem si tancovani jako telocvik a zadaji me o pomoc v knihovne, tak jim zrejme vyhovim a budu tam po vecerech hlidat :) Dekuji jmenovite Jane a Viktorovi za pohledy, udelali mi oba moc radost a uz mi visi na posteli :) Posilam obrazek rodicuuu, moje budou casem, az se prokousu rajcetem a dam tam postupne vsechna fota z leta. zatim cus bus

Iva druhačka :)

Tak je to zase tady, nový školní rok a s ním i maturita. Jsem zase v Duinu, ale nyní již jako druhačka…ale stejská se mi pořád. Asi je to tím, že mi doma bylo moc dobře a teď si budu jen těžko odvykat. Bydlím s Annou/kamarádka ze Španělska/ a čekáme dvě další prvačky. Snad bude všechno fajn, pokoj mám prima, s terasou a na moře už nevidím jenom z WC, ale teď už i z postele. K moři to mám 2 minuty…za to do školy aspoň 5(fouká-li bora tak 10). Bora už je tu s námi a je to víc než nepříjemné, protože jsem se těšila, že se budu pořád koupat a ono nic…snad se to ještě umoudří. Škola jako taková nám začíná v pondělí 7/9, takže máme ještě takový organizační týden a vítání pro prváky. Já budu asi vybalovat, vybalovat, krášlit, uklízet a možná oprašovat nějaké již vloni nabyté vědomosti. Těším se na všechny e-maily, pohledy, dopisy, SMS…nenechte mě v tom samotnou

Cestovani a konečně doma

Tak chvili mi trvalo než jsem se dostala k tomu, abych tu po sobě něco zanechala... Jsem již doma, ale doma jako doma moc nepobývám, ale cestuji a trávím čas s kamarády, Viktorem, rodiči... Cestou ze školy jsme byli s našima na pár dní v Chorvatsku, potom jsem byla asi 2 dny doma, na to přijela Zoe, která tu byla týden...a potom jeden den doma a hurá do Barcelony, takže jsem si nějak zvlášť neodpočinula, což mám v plánu teď. Nejraději bych to zkombinovala s trochou učení...už úspěšně kombinuju se čtením italské a anglické literatury. Taky se věnuju Viktorovi, jak nejlíp umím, neboť si to zaslouží. Vše je moc fajn...jenom už teď mě děsí, že budu muset zase do školy a ještě k tomu, že už si mám vybrat i školu další - univerzitu...
Mám problém s rajčetem, ale jakmile ho vyřeším, tak tam dám spouuuustu nových fotek: Closing Ceremony, Chorvatsko, Barcelona...a mnoho dalších :)

Poslední týden školy

Tak i já jsem se dočkala a se mnou všichni prváci. Ano, je tomu tak. Už nás čeká jen 5 dní školy, a to ještě ne úplně, neboť v úterý máme namísto školy první pomoc a v pondělí ráno jdu nejspíš až na 10, protože jsem jako studentka Envi nedělala žádný super projekt, který bych mohla prezentovat.
Minulý týden proběhl v celkem klidném tempu. Počasí nám sice pořád moc nepřeje, ale nevzdáváme se. Ve čtvrtek jsme školu vůbec neměli, jelikož jsme se jeli předvádět do Terstu regionální radě. Byli z nás nadšení, tak nám snad dají příští rok víc peněz. S Nerinou jsme byly nakupovat a na zmrzlině, stejně jako s mojí adoptivní rodinou. Asi na zmrzlině začínám být pomalu závislá…
Jinak se pomalu začínám připravovat na zkoušky, včera jsem dělala matiku a byla jsem překvapená, že si docela pamatuju, co jsme dělali. V sobotu jsem vyrazila na pláž, četla tam další bizardní pohádku od Wilda….

Konec školy pro druháky

Je pátek odpoledne, venku je nic moc a já jsem jako vždycky unavená  Tenhle týden byl perný, asi jako všecky ostatní…. Pro naše druháky to byl poslední týden školy, takže jsme dneska měli něco jako poslední zvonění, bylo to mnohem mírumilovnější než na GJP. Včera jsem měla dlouhý den, škola a potom Nerina, kde jsme slavily její 73 narozeniny, tak byl dort a šampus, tak bylo veselo. Nerina měla radost z dárků, tak jsme měly radost i my…zvlášť když potom přinesla ten dort. Jen co jsem přijela od Neriny(cca 17.00), tak jsem šla do Casa Carsica, kde bydlela naše dobrovolnice z Lotyšska, pořádala něco jako posezení na rozloučenou, tak to bylo moc fajn…hlavně potom co odešla knihovnice, která nikoho nepustí ke slovo a mučí lidi povídáním o studentech, kteří tu byli tak minimálně před deseti lety a nikdo kromě ní je nezná…ale jinak je to fajn paní. Tak jsme seděli – já, Rebecca, Francesco, Ieva, Martin, bylo to fajn, rychle to uteklo. V sedm jsme se museli zvednout, neboť v 7.30 byl odjezd do divadla na nějakou novou operu a nové baletní moderní představení. Nakonec to mělo místo hodin a půl hodiny tři a bylo to, jak jsem čekala, zvláštní. Asi jsem si z toho zas tak moc neodnesla, ale aspoň jsem se dostala do kulturního prostředí.
Dnes jsem měla jenom první dvě hodiny, tzn. do 10. Potom jsem odnesla formulář s výběrem residence na příští rok, a potom to začalo. Pekla jsem jako šílená, linecké a rohlíčky z poloviční dávky. Linecké nám to tu vánočně provonělo… moc mi ale nezbylo, neboť jsem strašně hodná na Uršku a poslala jsem ji hromadu, pěkně slepené s marmeládou…myslím, že mě musí milovat. Taky pár rohlíčku jsem jí poslala, má se holt dobře. Aby toho nebylo málo, tak jsem vyrazila ještě na kolo, ujela jsem asi jenom 10 km, ale cítím to na sobě, přece jenom jsme na kole dlouho nebyla.
Zítra ráno vyrážíme pravděpodobně zase s Annou na výlet, tentokrát nás čeká moderní kostel nad Terstem, co vypadá jako skleněná pyramida a městečko Opičina, kde jezdí zvláštní lanovka/tramvaj (asi něco jako na Petříně), tak se těším.

Výletní sobota

Dneska to vezmu zkrátka. Byly jsme s Annou na výletě v největší jeskyni na světě z těch, co jsou zpřístupněné veřejnosti. Bylo to prima, ztratily jsme se jenom dvakrát. Daly si zmrzlinu. Zběsile chodily nahoru a dolů v jeskyni, 500 schodů dolů a pak zas zpět. Koupila jsme si pohledy, unavila se, viděla něco hezkýho a je mi z toho dobře.
Jinak mě drtí škola, teda teď už konečně začínám i já trochu drtit školu…ale jsem z toho už blázen. Teď jsi na uklidnění dávám Kabáty, který jak je známo fakt nemám ráda…takže je vidět, jak na tom jsem…hrůza hrůzoucí. Tak mi držte palce, ať se neuintegraluju k smrti…a neuesejuju, ale už k tomu nemám daleko. Ještě, že byl dneska ten výlet.

Po Velikonocích

Tak už je zase po Velikonocích, uteklo to jako voda a je tu zase škola…ale už jenom na chvíli, ode dneška už mám jenom 17 školních dní… Velikonoce jsme si moc užili, musím říct. Všem se nám to, doufám, líbilo a těšíme se na další dovolenou . Však už bude za chvíli…konec května se blíží. Za měsíc budu psát svoji poslední zkoušku a pak už mě bude čekat jenom volno a čekání na výsledky, které si chci zpříjemnit výletem do Benátek a navštívit svého senegalského kámoše…
V blízké době mě čeká asi výlet do Terstu na pizzu a pro pěnu na holení, o kterou jsem zapomněla říct mamince… a v neděli máme obědosnídani s Tutorial skupinou, tak už se taky těším…. V pátek tu budou promítat nějaký zajímavý film, tak se na něj asi půjdu mrknout…apod.
Ještě zpět k Velikonocům, byli jsme já, mamka, taťka a Viktor ve Štanjelu, kousek tady ve Slovinsku. Je to tam úúúúplně super, moc krásná vesnička, kde skoro nic není, až na skoro rozpadlej hrad, několikero malebných domečků a nedělní bleší trh… Ráda bych se tam ještě vypravila, ale nevím, jak to zvládnu, na kolo je to asi moc daleko…. Ale uvidíme, zítra jedu na kole k Nerině, tak třeba zjistim, že bych to mohla zvládnout…ale je to do kopce. Tak nevim nevim…. Jo, a když na youtube napíšete „duiniva“, tak najdete pár videí z dovolené… Tak zas někdy….
…a jsi- li osobo můj prvák, koukej se mi už ozvat :-P

Výprava z Mělníka se blíží

Tak už se to blíží a zítra už budou moji nejmilejší na cestě do Itálie, už by mohli být tak v Rakousku touhle dobou zítra. Já doufám nevyfasuju moc učení, abych na ně měla čas… Jenom no chtěla bych, aby přijela i babička, což bohužel asi není úplně reálné, ale třeba ji sem ještě dostanu, než tu skončím.
Jinak se asi nic super extra nového nestalo, máme týden náboženství, což se ale mě tolik netýká vzhledem k tomu, že žádné nemám. Včera jsem měla jednu z posledních keramik, udělala jsem kočičku pro babičku…tak doufám, že nebude zase nadávat, že už to nemá kam dávat 
Začala jsem číst Saturnina, baví mě to i přesto, že jsem několikrát viděla film a díky mp3 nahrávce už to znám skoro nazpaměť. Je to prostě dobrý kniha…takže doporučuju! Na Italštinu si musím vybrat jedno české přísloví, přeložit ho a vysvětlit…tak musím zapřemýšlet.
Ještě bych měla zmínit, že jsem byla v pondělí odvezena na policejní stanici v Monfalcone, kde jsem díky svým znalostem Italštiny překládala obviněnému Čechovi, co ho čeká… první velká výzva.
Dnes, ve středu, půjdu na jógu a na Ways of Seeing, a večer možná s Annou a jejími rodiči, babičkou a sestrou na večeři, to se ještě uvidí…zítra už každopádně budu mít večeři se svými rodiči 

Velikonoce se blíží

Všechno teď hrozně běží, musím anebo chci udělat spoustu věcí a mám málo času,…klasika. Nemůžu říct, že bych nestíhala, ale už ty věci nedělám s takovou pohodou, jako minulý týden. Asi proto, že chci všechno stihnout než přijedou naši s Viktorem, už se na ně moc těším a už teď se netěším na to, až odjedou a mě tu zbude jenom spousta povinností a práce…
Snad si to aspoň pořádně užijeme, nepohádáme se o školách ani o plánech na léto…to by bylo fajn. Mám potřebu rodinné idyly a těch pět dní se mi na to zdá jako stvořených.
Měli jsme teď přes víkend MUN – Simulované spojené národy, byla jsem Saudská Arábie a bylo to fajn. V sobotu byl k tomu ještě den otevřených dveří, takže mi většina povinností vesele zbyla na neděli, ale protože jsem šla nadšeně zahradničit, tak mi zbylo jenom odpoledne. A protože jsme měla potřebu napsat esej do soutěže, tak mi zbyly asi dvě hodiny… hrůza, ale jinak si nestěžuju. Ono se to vytříbí. Včera večer jsme koukaly s Annou na Na samotě u lesa, moc se jí to líbilo a já to konečně viděla od začátku do konce…
Pořád taky nadšeně vařím, v sobotu jsem uklízela, je ze mě velká hospodyňka 

Další týden

Tak a je tu zase pondělí a ještě k tomu třetí cyklus, to bude zase zmatku… Mám tu svého třeťáka Honzu z Londýna a původně z Ostravy, včera jsme byli ještě s Tomášem u Julijuse a dneska půjdeme možná na pizzu, uvidíme, jak to dopadne, protože máme večer Residenční setkání, asi se zas bude řešit něco velkého…to jsem zvědavá co 
Jinak je všechno fajn, v úterý budu péct perník pro svoji tutorial grupu, v pátek bych si chtěla udělat žemlovku, ale nejdřív budu muset zjistit, jak se přesně dělá, …a v neděli je Bazar. Ještě bych se měla potkat s Marinou, mojí místní adoptivní maminou…uvidíme, jak nám to vyjde.
Škola je víceméně v pohodě, jenom environmentální systémy mě zas tak úplně neberou, mám teď hroznej úkol o masivním lovu ryb, je to zaprvé nechutný a za druhý mě to nebaví…takže se mi to nechce moc dělat, ale znáte mě, nakonec se přemůžu.

Včera jsem psala tohle...

Až tohle budete číst, tak už bude asi po všem…ale teď je pondělí odpoledne a vše mě teprve čeká. Zítra mám svoji první prezentaci v Italštině a první esej psaný v hodině v Dějepise. Samá novota mě zítra čeká, tak uvidíme, jak to dopadne… Připravovala jsem se, jak jsem mohla.
Jinak je vše fajn, máme tu už opravdu jarní počasí, dneska jsme i já chodila jenom v mikině…zatímco ostatní v tričkách. Hned z toho má člověk lepší náladu, když se ráno probudí a je hezky…motivace do života se dostaví ihned, s motivací ke studiu je to horší…ale znáte mě, já jsem stará poctivka, takže se jen tak na něco nevykašlu.
Teď k tomu, co se stalo. V pátek jsem pekla rohlíčky, byly výborné a asi je budu dělat zas, protože měly ohromný úspěch. V sobotu jsem jela na Cultural Visit do Mantovy, vřele doporučuji návštěvu tohoto malebného městečka. Moc bych tam chtěla jít studovat, zprvu jsem si myslela, že tam nemají univerzitu, ale oni mají…pro překladatele, takže to možná i dopadne. S tím souvisí dnešní prezentace, která mě bude čekat cca v 17 hodin, na téma UNIVERZITA. Ano už je to tak, přihlášku na Cambridge musím podat už v září…teda chtěla- li bych tam jít, proto už nás zasypou informacemi, tak brzo. Ve středu bych měla jet na nějaký zápas v házené a v neděli jedu běhat…ale k tomu víc asi příště.
Jinak už pomalu plánuji léto,…kdybyste měl někdo nějaké návrhy, tak sem s nimi. Zatím to vypadá na týdenní cestování po Itálii, týden v Barceloně a zřejmě týden někde na horách…o brigádě v Beřkovicích nemluvím, to už je tradice.

Zase v Itálii

Tak jsem byla zase doma, v české kotlině, po většinu čase spíše v Babicích než na Mělníku, ale i tak to bylo fajn. Rodiče se se mnou zas potěšili, Viktor se potěšil :-P Kamarádky jsem viděla a měly jsme docela hezkej večer. Anně ze Španělska jsem ukázala Mělník, Kokořín, Housku, Pokličky...na plese jsem byla, vyhrála v tombole perníček....měla extrémně dobrá jídla od maminky, babičku jsme viděla, uklízela, myla nádobí, byla na Řípu, řídila auto, slavila Viktorovi narozeniny, pekla dort, čekala s tátou v metru na Viktora, kterej přijel tramvají...a měla se prostě dobře.
Open Gate byla zajímavá zkušenost, ale těch pár dní tam bohatě stačilo k tomu, abych si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem tady a ne tam... Potkala jsme tam pár zajímavých lidí a vytvořila nová přátelství...tímto zdravím Zuzku Leopoldovou :) Byla jsem tam po dlouhé době plavat, v posilovně, v Praze, kde jsem úplnou náhodou potkala Viktora, v Laterně Magice jsme byli na zajímavým divadle, na večeři v centru Prahy...v Kutné Hoře, kde mají mimochodem beza gympl a taky jsem tam vyhrála vědomostní soutěž :)
Teď jsme v Itálii, v Duinu a jsem taková nějaká zmatená a ztracená, ani teď nějak nevim, jetsli chci něco studovat...nějak mi chybí motivace, chapá že se nemůžu zbytek života válet doma, ale prostě se mi teď nechce VŮBEC nic dělat...a asi se mii trochu stejská. Uvidíme jak to dopadne. Tenhle týden by asi nemělo být nic extra, až na to, že mám docela dost práce a vzhledem k tomu, že s emi nechce nic dělat, tak úplně nevím, jak to dopadne. Ale v sobotu bych měla jet do Mantovy, takže světlý bod na mě v dáli čeká.
Jinak na rajčeti je hromada novejch fotek...

Karneval Benátky

Tak včera jsme brzo brzičko vstávala a jela do Benátek, s hromadou lidí, na začátku nás bylo asi 30. Potom, co jsme dorazili do cíle, jsme se rozskupinkovali a netrvalo dlouho a já jsme se ztratila :) Ačkoliv jsem zbytek dne strávila sama v ulicích Benátek, tak jsme si to docela užila. Z karnevalu jsem zas tak nadšená nebyla, ale Benátky samy osobě jsou nádherné město. Měla jsem velkou zmrzlinu a užívala si hřejivé paprsky sluníčka...avšak potom se mi zastesklo a ve skleslé náladě jsem se odebrala na nádraží, cestou jsem potkala super krámek, v něm super pána, měla jsem s ním večeři, naučil mě, jak dělat korále ze skla...a snad mě naučí i víc. Zpátky jsem jela vlakem...dvě hodinky,...byla jsme po celém dnu pořádně unavená a usnula jsme už asi v deset :-) Dneska se budu muset učit....matika volá.

Příspěvek z pátku

Tak už je tu zase pátek, třikrát hurá. Za chvíli mě asi čeká moc dobrá večeře u paní kuchařky, která mě jakoby adoptovala, beru s sebou i svoji kamarádku Annu z Barcelony, která se mnou jede do Prahy a možná se ukáže i na Mělníku, zřejmě. A já se za ní vypravím asi o prázdniny, doufám. Jinak týden, co uběhl, byl celkem fajn. Na italštině máme nového studenta – ředitele Petera, je to zvláštní, asi mi bude chvíli trvat, než si zvyknu na to, že můj „spolužák“ je ředitel. Jinak se nestalo asi nic super extra. S Nerinou jsme byly na procházce, což byla příjemná změna. Kelli tady má kamarádky, tak na mě nemá moc čas…nevadí, aspoň mám čas i pro sebe… i když včera jsem byla večer na čaji u naší dobrovolnice – Anete, příjemná slečna z Lotyšska, studovala mezinárodní vztahy. Na keramice dělám kolekci „čtvero ročních období“, už mám zimu a podzim. Jen mám problém s odbytem, babička už z keramiky asi dvakrát nadšená nebude…však on se někdo najde.
Je na čase, abych řekla víc o mé cestě do Prahy a po té na Mělník. Jedu na projektový týden do Prahy respektive do Babic na Open Gate (ano je to ta nejlepší škola v ČR). Budeme tam dělat pár prezentací a družit se s českými studenty. Já přijedu v sobotu večer domů, tak cca v 7. Záleží to na rychlosti Viktorova řízení… Neděle bude asi ve znamení rodinného kruhu a snad nějakého výletu, večer se vrátím na Open Gate a domů se dostanu zase ve čtvrtek a ráda bych s sebou vzala i Annu. Odlétám zase v neděli dopoledne i s Annou. Kdyby jste někdo měl nějaké návrhy na to, co dělat, kam zajít a na co bych neměla během těch několika dnů doma zapomenout….neváhejte a nechte mi vzkat nebo pošlete e-mail: iva.horejsi@gmail.com

Na skok doma

Tak jsem byla doma, někdo z Vás mě jistě viděl :)
Chtěla bych poděkovat všem, kteří se jakkoli podíleli na tom, že mi doma bylo dobře. Tátovi, že mě vyzvednul v Praze, mamce, že tak dobře vařila, babičce za krémšnité, Viktorovi za Valentýna, holkám za ples a všem za to, že na mě byli hodní. Užila jsem si to, líbilo se mi to a proto se vrátím, už brzy.
Domů jsem jela autobusem z Udine, kde jsem ještě předtím potkala bezva paní, která mě vzala k sobě, spala jsem u ní chvíli, pak jsme šly na večeři a potom mě vzala na autobus. Takže jsem nikde nemrzla atd. V Praze už na mě čekal táta, cestou jsme naložili Viktora a jeli pro mamku do práce, všichni společně jsme skončili u babičky, kde čekala polévka s extragigamega velkejma kudláskama :) Doma jsme hráli Evropu, odpočívali a jedli :) V pátek jsem šla k doktorce, potom s mamkou do města a večer jsme šli s Viktorem navštívit babičku, vyfasovali jsme dvě úžasný šály...a taky čokoládu, babička asi ještě neví, že jsem na ni alergická.
V sobotu jsme dlouuuho spali, měli velikou snídani. Odpoledne jsme šly s maminkou k holiči, nechat se udělat krásné a večer na ples... Viktor překvapil a tancoval se mnou o sto šest. S Pájou jsme si daly polku a valčík,...uteklo to rychle. V neděli ráno jsme museli brzo vstávat a jet na letiště, odletěla jsem, přežila jsem. V Trevizu jsem nasedla na bus, dojela na nádraží, potom vláčkem s přestupem až do Monfalcone a pak ještě autobus a byla jsem tu asi v půl 5. Odlétala jsem v 10.50.... docela hodně cestování.
Tento týden by mne nemělo čekat nic nemilého, doufejme. Ale v sobotu bych měla jet do Benátek, jenom nevím, jestli pojedu, protože doprava vyjde min. na 20 euro a dneska budu platit už 70 a project week, tak uvidím...záleží taky na počasí, jaké bude... No když pojedu, tak poskytnu fotky z Benátského karnevalu.
To už bude pomalu všechno, loučím se, ještě jednou děkuji všem, co se o mne starali a příště prozradím víc o své další cestě domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny...

Únor je tu!

Tak už to asi přišlo i na mě, není mi dobře, bolí mě hlava atd.
Dalo se to čekat, vzhledem k tomu, že většina školy už je nemocná. Ale upřímně řečeno je to na nic... Tento týden máme Týden anglických rodilých mluvčích,
dneska večer jdu na film - Juno, o 16ti leté těhotné holce...údajně komedie.Uvidíme.
Zítra bude ochutnávka, ve středu je den stereoptypů - já jsem punker, jsem na to vážně zvědavá, co se sebou jako udělám :)
Ve čtvrtek je poezie a v pátek Show, na kterou tu možná nebudu, neboť bych měla jet do divadla do Terstu na balet, uvidíme. Každopádně v sobotu je "maturitní ples",
jako trubka musím čekat, jestli mě někdo pozve...nepozve- li jdu utápět žal do Mangia fuoco. V neděli budou dělat palačinky k snídani, což je docela milé...
Mno takže tak, jinak Vás mám všechny ráda, tak mě mějte taky, teď to potřebuju, neboť tělo odmítá spolupracovat s hlavou...Ještě, že mám dost času na spaní, zatím...
Taky nám tady skoro celou neděli sněžilo...jenom se nic neudrželo a i kdyby, tak večer začalo pršet...a prší pořád.

Leden končí

Tak to zase uteklo, no asi nikoho z Vás nepřekvapí, že jsme neměla moc čas, neboť se tu pořád něco děje.
Tak například: večeře s mojí tutorial skupinou, keramika - vyrábím dárek babičce, oslavy narozenin - Olga, Ben, Mira,
túry po okolí s Kelli, filmování o víkend - už jsme zkoukli S Tebou mě baví svět a Román pro ženy, na aerobik taky ještě pořád chodím,
ale možná již brzy změním na jógu. Taky máme novou dobrovolnici, tak už jsem ji stihla ukázat okolí a pozvat ji na keramiku.
A málem bych zapomněla, že máme Filosofický týden. V pondělí promítali film Persepolis, tímto ho všem vřele doporučuju.
Slavili jsme i nový lunární rok se spoustou exotického jídla. A taky už se pomalu učím jíst mořské plody...
a pozvolna zapomínám na chuť čokolády.
Ve škole to taky stojí za to, pořád hodně práce,ale naštěstí teď děláme ve všech předmětech docela zajímavé věci: Stalin a Hitler, funkce ex, globální oteplování, imperfektum, reportáže a dočetli jsme Domeček pro panenky,
kterej taky doporučuju, portože je to jednoduchej jazyk a na svoji dobu revoluční příběh. Na angličtinu teď čtu "Reluctant Fundamentalist",
autor je Pákistánec, co vystudoval Princeton se samýma "A" a je zase doma a vypráví svoje životní story nějakému turistovi. Neskutečně zajímavé...opět doporučuji.
Tak co jsem mohla jsem doporučila, tak já se teď zas na chvíli odporoučím.

Dobré zprávy

V pondělí jsem si koupila letenku domů - na 12.2. a 15.2. zpátky, jenže ve středu mi přišel e-mail, že moje rezervace byla zrušená, opravdu bych nikomu nepřála ten pocit... Začala jsem hned hledat nové řešení, jenže letenky od jiných společností by mě vyšly tak na 10 000Kč, což nepřipadlo v úvahu. Naštěstí se vše vyřešilo tím, že odjedu už ve středu večer autobusem se Student Agency a v Praze budu ve čtvrtek dopoledne. A zpátky zas v neděli letadlem. Veliké díky patří Viktorovi za to, že mi se vším oddaně pomohl. Za tu chvilku, co budu doma, mě čeká paní alergoložka doktorka a v sobotu ples, kterej si snad užiju ačkoliv není tak úplně můj. Doufám, že Vás většinu potkám na plese...
Na závěr výzva: prosím nechte mi tu nějaké komentáře, protože takhle se nemůžu ubránit pocitu, že to prostě nikdo nečte....díky :-)

Rozjezd

Tak jsme to vzali hned pěkně z hurta, úkolů nad hlavu, laborka, esej...hrůza. Až se mi z toho začalo chtít zase zpátky domů...snad to zas přejde. Ve středu jsem byla s naší kuchařkou, která mě jakoby "adoptovala"(občas spolu někam vyrazíme, vezme mě k sobě domů, na výlet atd.), vyrazily jsme jenom do Emisfera, což je místní obchoďák, žese podíváme po šatech na ples, ...no žádný mi nepadly, ať už do oka nebo na tělo...takže nakonec nic. Ale koupila mi svetr, i přes moje protesty, že si ho koupím sama...
Ve čtvrtek jsme byly s Anh u Neriny, naší "babičky" na navtěvování, tak nám taky slíbila, že nás příště někam vezme, tak uvidíme, jsme zvědavá, šance tomu moc nedávám.
V pátek po škole jsme s Kelli vyrazily na procházku na místní kopec, koukáme tady na něj pořád, ale ještě nikdy jsme tam nebyly. Tak jsme to včera napravily...šly jsme asi dvě a půl hodiny, cetsou jsme narazily na dravce, kterej nemohl letat, jenom se tam tak plazil po cestě, ale přesto jsme se ho bály...tak jsme na něj asi 15 minut koukaly a pak běžely. Výsledek stál za to, výhled byl parádní, nikde nikdo a my konečně měly čas si všechno říct. Dneska možná vyrazíme do Terstu, to se ještě uvidí...je tam nějaký filmový festival.
Bonusová fotka, jež ukazuje, jaké jarní počasí tu panuje...

Prvni den skoly

Tak jsem tu zase zpatky,...no doma to bylo moc fajn, ale bohuzel uz je cas se zase vzdelavat. Mela jsem zatim jenom Italstinu,ktera byla relativne fajn az na tu hromadu ukolu,ktere jsme dostali a budu je muset udelat. Taky je tady poradna zima, uvnitr i venku. Dneska odpo se asi dozvim, co me tenhle semestr ceka, tak se potom podelim... jinak pevne doufam, ze se dostavim na ples 14/2 v Kralupech, to budu taky dnes resit. Jinak planovana zmena telocviku nenastane...nebot na plavani neni misto a turistovani se zrejme nevede behem zimy, takze az v breznu.
Stejska se mi po Vas vsech, ale protoze jsem uz velka holka, tak to zvladnu...a stejne jedu zase za mesic domu, sice na chvili ale jedu. Coz mi pripomina zazitek s letadlem, byla jsem v kreci celych 50 minut a nikdy jsem nebyla tak unavena ze sezeni. Aspon jsem sedela o okenka, tak jsem se aspon kochala...ale no kazdy den bych to delat nemohla. Ale za ten mesic uz to bude v pohode. Je do toho Treviza dojet vlackem, co si libuje ve zpozdenich :-) Bude to zas dobrodruzo. Pridavam foto s Kelli.
Pusu vsem :-)

Nový rok

Tak se mi prázdniny, které byly báječné, pomalu krátí. Hodně jsme toho stihla, ale stejně... kdo by nechtěl zůstat doma :-) Rodiče si mě rozmazlují, vzali mě do skanzenu v Přerově nad Labem, do Drážďan na vánoční trh, s mamkou jsme šly po nákupech..., Štědrý den se nám taky zadařil, Silvestr v rodinném kruhu - tzn. mamka, taťka, já a Viktor :-P proběhl skvěle...díky za to hře Česko. A za hru Česko díky Janě. Viktorovi jsem vděčná za to, že se mnou jel na hory a že se mnou vydržel ty mnoha kilometrové trasy... Holkám díky, že si na mě našly chvilku a že mi daly tak super dárečky.
Do školy se mi, jak říkám, moc nechce...ale snad to zvládnu, bojím se toho letadla, opravdu hodně.