Lepší fotka rodičů

Ještě jsme našim slíbila, že dám pryč tu fotku ze Zoo, neboť nejsou spokojeni s tím, jak na ní vypdají... Já jsem se rozhodla ponechat ji a přidat jinou, lepší, která je ukáže v pravém světle.

Opět zpět

Tak už je skoro polovina listopadu a já zjistila, že jsem tu dlouho nic nenapsala... Stydím se, za to. Stalo se toho hodně, jak taky jinak... Začnu tím čerstvým. Zítra máme Opening Ceremony v chorvatské Pule, tak vytasím svůj pseudo kroj, nacpu se dobrým jídlem a zkusím být veselá. Zkusím to i přesty špatné zprávy z domova. Jinak můj život probíhá celkem hladce, učím se, peču, vařím, věnuji se aktivitám, čtu...dělám co mě baví. Škola je teď celkem náročná, ale držím se. Pomalu už řeším přihlášky na UNI a začínám se na ni těšit. Za 14 budu mít interview s Vesalius college z Bruselu, tak jsem na to zvědavá. Moje adoptivní rodina se snaží. Už jsme byli na pizze a také na velké večeři u nich doma. A v sobotu vyrážíme nakupovat do největšího nákupního střediska v regionu. Nerina je až podezřele milá a hodná, tak mě stále těší ji navštěvovat. Páteční turistika je taky povětšinou fajn, jenom do kopce se mi špatně funí, ale jinak mě to moc baví. Za největší úspěch posledních dnů považuji tvarohové buchty a 7 z eseje z Italštiny :) Taky bych malem zapomnela, ze t za mnou byli moji nejmilejsi rodice, doplnili zasoby a uzili si svoji jedinou dceru. Taky jsem byla na konferenci v Arezzu/viz foto/ Servus, držte mi palce, ať se držim a v sobotu nazdar v Praze