Orientování v dešti

Tak jsme v osm ráno vyjeli směr Udine, přesně řečeno do "Ravosa", kde na nás čekal další orientační běh. Půlku noci pršelo, tak bylo všude bláto, kaluže.... byla jsem jako výsadkář, celá od bláta, totálně vyčerpaná, ale nadšená přestože jsem se dvakrát ztratila. Výhra pro mě byla už jenom to, že jsem dorazila živá do cíle. Narozdíl od mojí spolubydlící Yiran, která do cíle nedorazila, neboť si vymkla koleno hned po druhém stanovišti. Strávili jsme s ní dvě hodiny v nemocnici a jsme všichni šťastní, že se jí nestalo nic horšího. Tak se teď o ni starám, vyprala jsme ji zablácený oblečení a boty. Nosím ji jídlo a dávám na ni pozor :)
Příjemnější akcí byl sobotní Bazaar, kde jsem opět obohatila svůj šatník o několik originálních kousků. Viz super kostra tričko :-) Zítra jdu plavat s Nerinou, tak se snad neutopim.

Svátek má Iva

A víkend je tady, tříkrát hurá :) Dneska máme Bazaar, tak budou zas velké nákupy, už se moc teším. Taky už jsem stihla upéct perník Miluška, velké díky tetě Zuzaně. Budeme ho dneska prodávat na Bazaaru, abyhcom získaly pár drobných na Street Performance. Tak jsem pravděpodobně jediný dobrovolník, co něco peče, ale nevadí. Včera jsme byly s holkama na pizze a bylo to fakt super, moc jsem si to užila a potom jsme fakt hezky spala. Čeká mě posledních deset dní školy, což by mohlo utéct docela rychle vzhledem k tomu, kolik aktivit mě ještě čeká, kolik večeří, sušenkování, dýchanků a dalších věcí se na mě navalí. Taky sportovat budu, ještě mám tři aerobiky, zítra jedu běhat do Udine a v pondělí plavat s Nerinou :-)
Taky díky za balík mým drahým rodičům, kteří nezapomněli na svoje dítě a poslali mu překvapení k svátku a k Mikuláši.

Advent se blíží

Nejprve omluva za to, že jsem se nějakou dobu neobtěžovala sem něco napsat. Nějak nebyl čas a ani nálada. Hodně se toho stalo, třeba jsme měli Afro-MidlleEastern week, který zase nebyl lepší než ten Asijský, ale aspoň se něco legračního dělo :)
Začíname psát testy, ale není to nic hrozného, jenom s tím učením musí člověk chvilku strávit...mno chvilku, s historickým esejem to chvilka nebyla, nevadí. Tenhle víkend budu mít nabitý, začínám už v pátek večer, kde jdme s pár holkama oslavit můj svátek do pizzerie, v sobotu máme Bazaar(!) a v neděli jedu ro změnu běhat do Udine, tak s euž moc těším :)
Taky už mi to utíká, už jsme vytýhla Vánoční výzdobu, snědla šest čokolád z kalendáře a začala se těšit domů jako všichni ostatní :)Taky jsme byla dělat Vánoční nákupy, padlo na to hodně korunek, totiž eur :)
Jako bonus fotka z Afro-MidlleEastern party: Já voják, Kelli terorista.

Nové bydlení

Tak jsem se úspěšně přestěhovala z pokoje č.15 na pokoj č.6! Můj předchozí pokoj byl sice větší, ale i přesto je tento nový pohodlnější a komfortnější. Brzy dám fotky na rajče, ještě se chystám na velké dekorování pohlednicemi a fotkami. Jinak se vše vrátilo do vyjetých kolejí, chodím do školy, dělám úkoly, píšu testy atd. V neděli mě čeká cesta do Benátek, neb je tam soutěž v orientačním běhu, tak už se zase moc těším. Zítra asi vyrazíme s Kelli do Sistiany nakoupit pár drobností, ale pokud bude pršet - tak jako včera a dnes - tak to asi vzdám a budu se jen tak válet :-)

Už na mě čeká svačina a po ní test z italštiny, tak mi držte palce. Závěrem bych chtěla poděkovat za všechny e-maily, dopisy a pohledy, mám z nich vždy hroznou radost.

Nakonec bonus - nemocná Iva.

Věci se daly do pohybu

Hlásím se z Medical Centra avšak dnes již s úsměvem na rtech, přestože jsem stále pod vlivem nepříijemného onemocnění. Takže vypadá to, že se zřejmě vyměním s jednou slečnou a půjdu bydlet do jiného pokoje. Přijde zase klidný spánek, pořádek, čistota, kamarádská atmosféra a ochota řešit neshody. Konečně budu mít klidnou hlavu a budu se cítit uvolněně. Doufejme, nebudu chválit dne před večerem. Uvidíme, jak se všechno vyvrbí příští týden. Zítra máme totiž prázdniny, takže tu spousta lidí přes víkend ani nebude, jedou si užívat po Evropě. Já si budu užívat s čajíčkem v posteli. Už jsem začala dohánět školu, ale čeká mě toho ještě hafo. Snad se zadaří a nebudu mít nějaký větší problém s něčím. Jinak můj zdravotní stav se zlepšuje, mám už jen 37,5 :-) Začala jsem si tu nemoc užívat, koukám na filmy, píšu e-maily, na které bych normálně neměla moc čas, vybírám, co chi k Vánocům a kam bych chtěla jet a mimo toho taky opravdu HODNĚ spím.
Těším se až budu moci napsat něco zajímavějšího, snad už to bude brzy. Nakonec ještě asi 14 dní starý pohled z mého okna.

Víkend v Medical centru s horečkou na krku

Tak jsem si říkala, jak se báječně prospím, když budu spát jednu dvě noci sama. V pátek se moje plány jaksi změnily. Odpoledne jsem začala ztrácet hlas, tak jsem se stavila ve svém oblíbeném Medical centru, otevřela na sestru pusu a ta mi řekla, že to nic není. Po večeři už jsme vůbec nemohla mluvit, tak jsem šla znovu do Medical Centra s věcmi na spaní, protože jsem tam měla strávit druhou noc. K mé radosti tam byla jiná sestra, která mi řekla, že je to pravděpodobně chřipka. Dala mi léky proti chřipce, které poctivě jím, piju hektolitry čaje, jím jablka, pomeranče, i když na to nemám ani chuť. Problém je, že je mi pořád mizerně a teplotu mám spíš vyšší než nižší. Energii na napsání tohohle jsem vysála z tatranky. A už teď cítím, že mě to bude stát ještě tak hodinu spánku k tomu… Doufám, že tu zítra bude doktorka a něco se mnou udělá, protože je mi fakt mizerně a s lehkou nostalgií vzpomínám na paní doktorku Šustovou, ta by si určitě věděla rady.

Blýská se na lepší časy

Moje problémy jsou zažehnány, teda ne ještě tak úplně, ale všechno už je míň depresivní. Stalo se moc věcí. Byli tu rodiče s Viktorem, což bylo moc prima, ale uvrhlo mě to na nějakou dobu v truchlení. Na povrch vyplul další problém - nedostatek spánku. Prostě nemůžu spát u sebe v pokoji, nemůžu usnout. Poslední týden jsem spala v průměru pět hodin denně, což všichni jistě víte, že je pro mě HROZNĚ málo. Byla jsem nervní, unavená, ráno jsem se klepala, prostě naprosto bez energie, radosti ze života, jenom jsem přežívala ze dne na den. Včera jsem začala tuhle depresivní situaci řešit, zašla jsem do Medical centra a měla jsem štěstí, neboť tam byla psycholožka. Tak jsme si fajn popovídaly, konečně jsem někomu vylila svůj problém...našly jsme několik řešení, které budeme zřejmě postupně aplikovat. První návrh byl, abych teď spala pár nocí v Medical centru, kde je klid a doženu spánkový deficit. Tak jsem tam strávila první noc a cítím se o moc líp. Budu spát asi ještě dneska a zítra a pak se pokusím vrátit do normálních kolejí. 

Jinak jsme teď taková víc senzitivní, takže mě určitě potěší pozdravy z rodné hroudy, tak neváhejte a piště, jak jen můžete.

Co mě čeká? Hromada práce - Laborka, Essay a bůhví, co ještě. Potom budeme péct s Kelli perník, taky budu chvíli zahradničit a v sobotu od pěti půjdu tančit lépe řečeno baletit. Příští týden mám jenom do čtvrtka, potom už tu bude dlouhý víkend a možná pojedu do Vídně, možná.

A nakonec roztomilé foto: Iva a Ivana

Problémy

Tak jak začít...život na UWC není nic lehkýho. Občas na Vás čekají jisté nástrahy, jako spolubydlící, kteří Vás tak úplně nerespektují a co hůř pomlouvají Vás. Tohle všechno je ale pohádka oproti tomu, když dostanete zánět močovejch cest v prostředí, kde nemáte svůj vlastní záchod a ten nejbliží je cca 20m. A představte si, že tuhle cestu absolvujete tak 4okrát za noc a spíte asi dvě hodiny...mno ráno se ještě musíte doklepat sto metrů k doktorovi, kde je jenom sestra a řekne Vám abyste přišli v půl šestý večer. Mno nic moc příjemnýho tady bejt nemocná ještě když se Vaši spolubydlící chovají jak se chovají. Mno každopádně začaly zpytovat svědomí a už se plánuje společná snídaně pro upevnění vztahu nebo snad pro jeho vytvoření? Kdo ví?

Takže tak, aspoň vidíte, že každý den tady u moře není úplně růžový, jak by se mohlo zdát. Ale teď mi přijedou rodiče s Viktorem, tak se budu mít hezky a pak už je to do Vánoc jenom chvíle :)

Na závěr jeden starý obrázek...

Orientační úspěch a histo(e)rie

Tak další týden je za mnou. Tenhle měl být v itaslkém stylu, ale asijský týden překonán nebyl. I když jejich ochutnávka byla plná výtečných sladkostí....ale prostě Italové opravdu řeší vše na poslední chvíli a nebyli vždycky úplně připravení,...ale asi jim to prominu protože Tiramisu bylo vážně výborné.

Orienteering competition...mno úspěšně jsem ráno vstalo v osm, abych stihla ještě zjistit, co všechno mi rodiče koupili v Ikea. V devět jsem vyrazila směr na náměstí, abych zjistila, že jsem jediná, kdo ráno vstal a tudíž jsem vyrazila sama v doprovodu dvou profesorek. Na místo jsme dojely bez větších obtíží asi za dvě hodinky, bylo to nedaleko od Ljublaně. Startovala jsem v 12.07, těsně před tím jsem dostala poslední instrukce...jen bych podotkla, že to byla má první zkušenost s orientačním během natož se závodem. Doběhla jsem asi za 29 minut, první zastývka byla nejzapeklitější, ale nakonec jsem i tu našla,..ale stálo mě to hodně času. Teď přeskočím obědvání, čekaní, pozorovaní a slunění a přejdu rovnou k vyhlášení vítězů: ještě teď si nejsem jistá, zda moje třetí místo nebyl omyl, každopádně to bylo příjemné překvapení :-) Jako bonus přidávám fotku, kde jsem stále ještě vyvedená z míry, tím nečekaným úspěchem.

Nakonec k histerii historii, která mi zužuje život poslední dva dny...dva dny zptky jsem si myslela, že 2000 slov je hodně, teď už vím, že je to vážně málo :) Není nic horšího než přestava proškrtávání toho, na čem jste tak dlouho pracovali...

Příští týden mě zřejmě čeká pár hodin s historií a v pátek příjezd rozlehlé rodiny. Třikrát hurá.

Balení po telefonu a bšžné dění

Tak včera jsme s mamkou davali asi hodinu a půl věci, který budu do Vánoc ještě potřebovat, který postrádám, který by se mi hodily apod. Kdyby jste mi třeba chtěl někdo něco poslat, tak se nebráním, ba budu dokonce ráda...

Test z historie dopadl výborně, test z matiky o moc líp než jsem čekala a z laborky z EVS jsem dostala 6, takže zatím dobrý, ne? :) Přes víkend se musím poprat s esejem na historii a bude zase dobře.

Taky jsem se poprala s vařením našeho národního jídla - knedlíky/bramborové i houskové/, uzené a špenát...všem moc chutnalo a já jsem ze sebe měla opravdu dobrej pocit, že jsme to zvládla. Příště se asi dám do pečení a udělám perník Miluška, když už tady na něj mám recept.

Italský týden je zatím nic moc, jenom křičí ještě víc než normálně. Ale dneska večer jdeme chutnat italské speciality, takže se můj dojem asi podstatně zlepší. Já taky budu dneska péct italskou specialitu a to s babičkou, co ji mám na social service. Budeme dělat smetanový koláč nebo něco takového. Tak se těšim, bude to sranda :-) A nakonec to bude snad i dobrý.

A nakonec zase jeden zasněný pohled do budoucnosti s krásným podzimním pozadím...

Padova - unavená, ale krásná

Komu by se chtělo vstávat v sobotu v 5.45? Ale když máte možnost jet do jednoho z nejkrásnějších měst severní Itálie.... Ano, vstala jsem. Ale únava mě provázela celým dnem, stejně tak jako ostatní. Byli jsme v St. Antonio a ve Scrovegni kapli. Jsou to úžasná místa, kde si údajně můžete být jistí, že Bůh Vás slyší... Byly to magické okamžiky, vidět jazyk svatého Antonína apod.

Koupila jsme si zase nějaké nezbytné věci - zubní pasta, desky na angličtinu, rukavice a tak dále. Zrovna tam byl obrovskej trh se spoustou věcí, báječné na nákupy :-) 

Konec výletu jsem zakončila v parku s Olgou z Ruska, daly jsme si výborné hroznové víno...

Teď mě čeká hromad úkolů a italský týden :-)

Arrivederci!

Testovací konec týdne

Tak a máme tu konec týdne, třikrát hurá. Ale, že to stálo za to :) Ve čtvrtek jsem psala delikátní test z historie, připravovala jsem se na něj, tak jsem ani nebyla nervózní ze svého prvního velkého testu na UWC. Ve středu jsem byla asi dvě hodiny venku, tady na jedné skále, která lemuje Rilkeho cestu a krátila si dlouhou chvíli Bismarckem, Wilhelem I. i II., Krugerem a podobnými...snad to bude aspoň trochu znát v testu. Večer jsme na rezidenci mluvili o tom, zda chceme vegetariánský týden - chceme. Ale diskuze se protáhla do půlnoci, do postele jsem se dostala v pul jedne a druhý den ráno(dneska) test z matiky, který byl lehčí než jsem čekala, takže by to nemuselo být úplně špatné, však uvidíme... A zítra vstávám v 5.50 a 6.30 vyrážíme směr Padova. Máte možnost vidět výhled z mého okna, který je teď každým dnem barevnější....a v neděli přibudou fotky na rajčeti.

Nelehký start

Nelehkým startem nemyslím začátek školy, ale začátek mého blogování... Rozhodla jsem se vydat touto cestou, aby se nikdo z mé rodné hroudy necítil ukřivděn, že o mě dlouho neslyšel. Takhle si budou moci všichni vše přečíst....

Už měsíc a kousek jsem na UWC of the Adriatic. Začal mi tu úplně jiný život než doma. Spousta cizích kultur, spolubydlící(18 let jsme měla pokoj sama pro sebe), jiné jídlo....ale vše je tak nějka pozitivní, není nic z čeho bych měla těžkou hlavu...Postupně se tu chystám psát, co mě potkává na mojí pouti studiem UWC. V nejbližší době by to měl být výlet do Padova, Italský týden a soutěž v orientačním běhu....a mimo toho několik testů : Matika, Historie a Italština. Budu se snažit postupně informovat, jak to tu jde...či nejde. Ale doufám, že spíš půjde.

Přidávám fotku z Benátek, zasněný pohled do budoucnosti...co mě asi čeká?