Orientační úspěch a histo(e)rie

Tak další týden je za mnou. Tenhle měl být v itaslkém stylu, ale asijský týden překonán nebyl. I když jejich ochutnávka byla plná výtečných sladkostí....ale prostě Italové opravdu řeší vše na poslední chvíli a nebyli vždycky úplně připravení,...ale asi jim to prominu protože Tiramisu bylo vážně výborné.

Orienteering competition...mno úspěšně jsem ráno vstalo v osm, abych stihla ještě zjistit, co všechno mi rodiče koupili v Ikea. V devět jsem vyrazila směr na náměstí, abych zjistila, že jsem jediná, kdo ráno vstal a tudíž jsem vyrazila sama v doprovodu dvou profesorek. Na místo jsme dojely bez větších obtíží asi za dvě hodinky, bylo to nedaleko od Ljublaně. Startovala jsem v 12.07, těsně před tím jsem dostala poslední instrukce...jen bych podotkla, že to byla má první zkušenost s orientačním během natož se závodem. Doběhla jsem asi za 29 minut, první zastývka byla nejzapeklitější, ale nakonec jsem i tu našla,..ale stálo mě to hodně času. Teď přeskočím obědvání, čekaní, pozorovaní a slunění a přejdu rovnou k vyhlášení vítězů: ještě teď si nejsem jistá, zda moje třetí místo nebyl omyl, každopádně to bylo příjemné překvapení :-) Jako bonus přidávám fotku, kde jsem stále ještě vyvedená z míry, tím nečekaným úspěchem.

Nakonec k histerii historii, která mi zužuje život poslední dva dny...dva dny zptky jsem si myslela, že 2000 slov je hodně, teď už vím, že je to vážně málo :) Není nic horšího než přestava proškrtávání toho, na čem jste tak dlouho pracovali...

Příští týden mě zřejmě čeká pár hodin s historií a v pátek příjezd rozlehlé rodiny. Třikrát hurá.