Tak jak začít...život na UWC není nic lehkýho. Občas na Vás čekají jisté nástrahy, jako spolubydlící, kteří Vás tak úplně nerespektují a co hůř pomlouvají Vás. Tohle všechno je ale pohádka oproti tomu, když dostanete zánět močovejch cest v prostředí, kde nemáte svůj vlastní záchod a ten nejbliží je cca 20m. A představte si, že tuhle cestu absolvujete tak 4okrát za noc a spíte asi dvě hodiny...mno ráno se ještě musíte doklepat sto metrů k doktorovi, kde je jenom sestra a řekne Vám abyste přišli v půl šestý večer. Mno nic moc příjemnýho tady bejt nemocná ještě když se Vaši spolubydlící chovají jak se chovají. Mno každopádně začaly zpytovat svědomí a už se plánuje společná snídaně pro upevnění vztahu nebo snad pro jeho vytvoření? Kdo ví?
Takže tak, aspoň vidíte, že každý den tady u moře není úplně růžový, jak by se mohlo zdát. Ale teď mi přijedou rodiče s Viktorem, tak se budu mít hezky a pak už je to do Vánoc jenom chvíle :)
Na závěr jeden starý obrázek...
Žádné komentáře:
Okomentovat